Dům rodiny Morganů

https://ljcialishe.com/ - cialis amazon https://cialisvja.com/ - generic cialis india https://viagraonlinejc.com/ - substitutes for viagra https://viagratx.com/ - pfizer free viagra https://buycialisxz.com/ - how to take cialis

*vzpomene si na něco, co kdysi dávno předávno slyšela o umělém dýchání a ten střípek naděje jí donutí k maximálnímu výkonu. přiloží ucho k jeho ústům a slyší, že dýchá. z hrudi jí spadne obrovský balvan. v tom jí ale někdo popadne a táhne pryč* Nechte mě být! Dejte ty pracky pryč!!! *zařve na toho policistu, co ji táhne od Dexe* Copak nevidíte, že potřebuje pomoct?! *křičí na něj téměř hystericky, ale nemá proti němu šanci* Prosím, vždyť potřebuje doktora! *křičí na něj dál, ale to se k tomu policistovi už přidávají další a její šance na osvobození tím rapidně klesají. hůlku má kdoví kde. zoufale se snaží se jim vytrhnout, ale nemá šanci. každý z těch policajtů váží minimálně dvakrát víc než ona. uhodí jednoho z nich přímo do obličeje, ale ten jen sprostě zakleje, popadne ji za ruce a táhne pryč* Deb!!! *zakřičí svou budoucí potencionální švagrovou, ale nemá to žádný účinek. evidentně dost naštvaní policisté ji prakticky odnášejí z místosti a ona s tím nemůže nic dělat. jediné, co cítí je maximální zoufalstí a obrovský strach z toho, že Dexter možná umře a nikoho kromě ní to zřejmě nezajímá. v tom ji napadne šílená věc a to taková, že ho možná považují za vraha té osoby, která leží vedle s rozmačkanou hlavou* To já jsem toho chlapa zabila! To nebyl Dexter! *zařve strážníkovi, co ji zrovna vleče ze dveří, přímo do tváře*

Odveďte ji odsud! °rozkazuje a ukáže na Narcisu° Zajistěte její oblečení a uhněte saniťáků kurva doprdele! °hlas se jí sice chvěje, ale nepodléhá panice. Dva policisté, jeden z nich je Angelo, odtáhnou Narcisu opatrně od Dextera a davem se protlačí dva muži v bílých uniformách ověšení všelijakými taškami. Narcisa neslyší co si tam s Deb povídají, ani nevidí jak ošetřují Dexe protože policisté ji i proti její vůli odvádějí pryč a ven z budovy. Jediné co slyší je tu a tam nahlas vykřiknutá sprostá nadávka°

*cítí před sebou pohyb. jakoby kolem sebe viděla míhat se stíny, ale není schopná je rozpoznat. odněkud z dálky k ní doléhá hluk. řev, padání věcí na podlahu, tříštivý řinkot rozbíjeného skla, duté rány. cítí, že k ní z blízka shlíží Dexter, ale z nějakého důvodu ho nemůže oslovit. bosá chodidla jí obklopila nějaká teplá tekutina a do nosu ji praští pach krve a smrti. otevře oči. všechno kolem je zalito krví a i chucvalci čehosi hustšího. kousek dál zahlédne bezvládného člověka. při pohledu na to, co zbylo z jeho hlavy se jí obrátí žaludek. do místnosti se hrne tucet policajtů, někteří se ve dveřích obrací a utíkají. mnohé z nich poznává. uvidí Deboru. křičí a sklání se nad Dexovým bezvládným tělem ležícím v kaluži krve. zatrne v ní a najednou se cítí docela vzhůru. někdo jí odvazuje ze židle. nevšímá si toho, kdo to je, protože pohledem visí na Dexovi. kruh lidí kolem něj se uzavírá. jakmile má volné ruce i nohy, vrhne se mezi ně* Dexi. *zavolá na něj tiště a skloní tvář k jeho krví nasáklé košili* Vstávej *řekne o něco hlasitěji a zoufalstvím se rozbrečí*

°Vběhne dovnitř, zbraň vytasenou a namířenou před sebe do prostoru° Dextere! °vykřikne zoufale a vyděšeně. Nechává zabezpečení místnsoti na ostatních a přiběhne ke Dexterovi° Dexi... Dexi... °šeptá stále dokola, nevšímaje si Angela který jí varuje aby ho neobracela ho obrátí, aby mu viděla do tváře a očí°Och Dextere! Sakra brácho neumírej mi tu! °prosí ho se slzami v očích° Zavolejte sanitku! °křičí a přitáhne si jeho hlavu do klína°

°S novu a novou rozkoší zarážíme ostří do jeho těla a já mám zatím čas přemýšlet. Pochopit. Uvědomit si. Nedokázal nás nikdy porazit. Já a můj Společník žijeme v jednom těle už mnoho let on byl se svým spjat jen krátce. My už se známe. My víme o sobě navzájem tolik věcí. My spolupracujeme už roky. Krev na mých rukou, našich rukou a vnitřnosti mezi prsty o tom vypovídají. Necháme padnout jeho rozřezané tělo na zem. Začvachtá to jak dopadne do kaluže vlastní krve. Společník zvedne naší hlavu a obrátí jí k Narcise. Zatrne mi. Vím že chce zabít i jí. On nevidí rozdíl, nechápe jak moc potřebná pro nás je, pro něho je to jen další v hodná oběť. Vykročí k ní a já se natáhnu ze zadního sedadla a obtočím mu ruce kolem krku. Sevřu jak nejvíc dokážu jeho zmítající se krk, uhýbám jeho klapajícímu zobanu a snažím se ho zadržet. Nevím jestli to má nějaký valný smysl, protože on je silnější než já, vždycky byl. Snažím se ho uchlácholit přísliby. Šeptám mu do ucha uklidňující slova o masakru a přitom mu obtáčím jeho pouta kolem krku, ocasu a obrovských černých křídel. Vztekle vrčí ale já neustupuji, odhodlaně pokračuji a vtáhnu ho k sobě dozadu, kde ho připoutám, než si zase vlezu na místo řidiče. Posměšně se vzadu rozesměje, už uklidněný, a odebere mi veškerou svou ochranu. Tělo mi zaplaví bolest přímo neskutečná, padnu na kolena a pak na obličej. Nemůžu se bolestí hnout a pro raději kontroluju myslí svůj stav. Ruka zlomené, žebra zlomená, otřes mozku, pohmožděná záda možná prasklé obratle, rozřezané ruka a hromada jiných podlitin. Nedkážu jen tak upadnout do bezvědomí, tak jen ležím a poslouchám sirény policejních aut které zastavují před domem. Nevím jak tohel místo našli tak rychle, i když tuším že v tom má prsty Deb, ovšem teď je mi to jedno. Slyším Deb jak mě volá, slyším nohy desítek lidí jak kolem pobíhají, cítím jak mě obrací a vidím sestřin starostliví a vyděšený obličej, pak mě přeci jen obestřou mdloby°

°Fascinovaně sleduji svět ze zadního sedala své mysli. To jak je najedou jasný, kontury vystupují na povrch a barvy mají nové hloubky. Znám to, díky tomu vidím ve tmě, ale tohle je naprosto něco jiného. Je to silnější a hlavně... jako bych viděl přes rudou clonu a cizíma očima. Zvláštní, dokonce snad ani ty schody pod mýma nohama nevrzají. Projdu dveřmi zpět do místnosti kde se zrovna Narážeč sklání nad Narcisou. Vidíme jeho Společníka, malého, ubohého, směšného, bezbraného jak tančí kolem svého hostitele. Připadá nám to oběma směšné. Obrátí se k nám, nejprve Společník pak i jeho hostitel. V obou tvářích vidím děs a údiv. A sebe vidím jak zvedám skleněný střep. Vidím jak po nás máchne nožem, ale je to jak ve zpomaleném filmu, takže jeho ruku snadno zachytíme a sevřeme tak pevně až ho donutíme zbraň pustit. Jeho Společník se od něho od něho odlepí, pomalu klouže do dálky, do stínů všude kolem. Opouští ho, protože ví že každým okamžikem zemře. Člověk, ano teď už jen člověk, padne na kolene a vzhlíží k nám s děsem v očích. To nás nezastaví. Bodneme střepem do jeho těla a začneme se smát stříkající krvi°

°Dopadnu na zem, cítím jak mi praskají nějaká žebra i to jak mi div bulvy nevyskočí z hlavy. Ležím a vzhlížím k zataženému nebi. Bude asi pršet jak to tak vypadá. Doufám že jsem zavřel okno na záchodě, jinak tam zase bude potopa jako minule když jsem na to zapomněl. Takové a podobné věci se mi honí hlavou, včetně naštvaného, ba přímo vzteklého společníka. Natáhnu se k němu a omluvně se ho dotknu. Teď už není způsob jak bych nasytil jeho hlad. Natáhne ke mě pařáty a sevře můj obličej, vrčíc mi do obličeje. Jeho černá silueta mi zakryje výhled na nebe. Sklání se nade mnou, ostrý zoban otevřený proti mému obličeji, křídla roztažená do všech stran, ocas hmitající ve vzduchu. Jako obrovský drak s rudýma očima a pařáty Smrti. Koukáme si zblízka do očí a já začínám chápat že mě chce opustit, nechat mě tu bez jeho ochrany zemřít. Natáhnu se k němu, sevřu ho a začnu žadonit. Slibuji že udělám cokoliv jen aby mě neopouštěl. On je všechno co v životě mám, nepamatuji si kdy jsem byl bez něj. Potřebuji ho jako nic jiného. Přiblíží tlamu ke mě a já pochopím co chce. Uvolním se, pustím všechny řetězi kterými jsem ho kdy spoutal a nechám ho mě ovládnout. Zasměje se až mi to trhá uši. Jeho křídla obejmou moje paže, jeho hlava a čelisti se stanou mým obličejem, jeho tělo se mi natáhne vevnitř podél páteře a ocas ovine moje nohy. Nadechnu se, najednou to jde snadno jakoby byla moje žebra stále v celku. Pomalu se zvednu, i když bych toho zřejmě neměl být schopen. Vzdáleně přes temnotu která mě zahaluje cítím bolest v celém těle a kupodivu zejména v pravačce kterou seberu ze země obrovský střep a sevřu ho v dlani až mi rozřízne ruku. Vzhlédnu k domu a vykročím°

°Stůl se pod ním roztříští, jedna z třísek se mu zasekne do ramene, ale to mu nezabrání aby sebral zbraň do té doby visící v pouzdru na židli která se také roztříští a vystřelil po Dexterovi. Se zadostiučiněním a temnou radostí sleduje jak se jeho protivník bez možnosti záchrany řítí z prvního patra dolů na ulici. Vyškrábe se na nohy, se vztekem uchopí nůž a jde za Narcisou to konečně ukončit°

*Zdá se jí, že sedí s Codym, Astor, Harrym a Dexem v obýváku před vánočním stromkem a rozbalují dárky. Astor se netváří dvakrát nadšeně dokonce ani z těch dvou svetrů, které si tak moc přála. Cody radostně víská nad krabicí s modelem letadla a hned Dexovi oznamuje, že ho ještě dnes spolu musí začít skládat. Harry cupuje balící papír, který se pod jeho drobnými prstíky mění v hromadu malilinkatých cucků, která z toho vysokého koberce půjde dostat jen hodně obtížně. Cisa vytáhne zpod stromečku jeden balíček s Dexterovým jménem a položí mu ho na klín*
Ten je ode mě *řekne mu a on rozváže mašli, sundá z krabice balící papír. chvíli se dívá dovnitř*
Co tam je? *zeptá se zvědavě Cody a tak Dex sáhne dovnitř a za vlasy odtamtud vytáhne Cisinu hlavu a ukáže ji dětem. Harry radostně zapišti a začne se po ní sápat. Dex ji však zvedne tak vysoko, že na ni nedosáhne. Cisa sedící vedle Dexe na pohovce zděšením zařve a třesoucími prsty si sáhne na krk, aby se ujistila, že hlava, která se právě ve vzduchu houpe před zraky dětí, skutečně není její. S hrůzou však na konci svého krku, v místě, kde by měla začínat její spodní čelist, nahmatá jen vlhké cosi a hlavu žádnou. V tom celý děsivý sen skončí a hlavou se jí začne vířit změt nesourodých obrazů*

°Nůž mi odletí z ruky, což sice není zrovna veselé, ale ani to není konec. Připravím se na Narážeče co se na mě žene s tyčí v ruce. Zvednu ruce a cítím jak mi je Společník ovine svými křídly. Dodá mi to nevídanou sílu, nejen mě v mé mysli, ale i ve svalech. Společník je nejsilnější tvor co znám. Narazím svojí kořisti do břicha a setrvačou silou ho vrhnu na stůl. Společně na něj padneme a roztřískáme ho na kousky. Při nárazu pustí, tyč tak jí seberu, postavím se a prozpřáhnu se že mu roztřískám hlavu na kousky. Všude bude spoustu mozku, krve a tkáně, ale lepší než nic. Nesnáším rozprsklí mozek a nesnáším krev všude kolem a přitom si bez obojího nedovedu svůj život představit. Moje rána nedopadne. Společník mě i ve zběsilosti se kterou tančí v mé mysli varuje výkřikem, ale pozdě. Výstřel zazní prázdným pokojem a kulka mi narazí do ramene. Náraz mě donutí zavrávorat, potácím se dozadu, až se moje záda dotknou něčeho hladkého a chladného. Okno, uvědomuji si koutkem mysli, ale to už za vzdáleného třeskotu skla padám k zemi°

°Odrazí Dexterův útok nožem pomocí své tyče a zvedne hlavu. Vidí Společníka za Dexterovími zády a cítí jak se ten druhý uvnitř pohne a protáhne. Udělá něco co doposud neudělal, vystoupí ze stínu. Využije přesili ve váze trubky. Několikrát Dextera praští do břicha a nakonec mu i nůž vyrazí z ruky. Z hlasitým smíchem se vrhne po teď zdánlivě bezbraném muži v domnění že už ho nemůže nic zastavit°

°Vyhnu se druhému utku kovovou tyčí. Je to na mě trochu moc drastický způsob ohánět se kolem sebe kusem plechu a mého Společníka to pobaví a rozdráždí zároveň. Sice mi rozbil a prakticky znefunkčnil pravou ruku, ale to vůbec nevadí, vytáhnu svůj oblíbený nůž levou rukou. Padne mi do dlaně jakoby byl pro mě stvořený. Společník zavrčí, roztáhne křídla tak že mě zahalí jeho příjemný, hladný stín a zdvihne hlavu ukazujíc jak obrovský a mocný je. Ze zobanu s emu vydere pyšné zavrčení° Někdo víc než ty °řeknu s úsměvěm, ano já se usmívám. Cítím to jak se mi tvář roztahuje v nadšené masce lovu. Vyrazím po něm nožem°

°Nechá zemdlelou Narcisu na místě, vezme železnou trubku a postaví se za dveře. Vyčkává. Ví že těmihle dveřmi přijde nevítaný návštěvník a tuší kdo to je. vlastně to ví, protože ten druhý tam uvnitř mu to našeptává. Rozpřáhne se a udeří očekávajíc že Dexterovi rozbije hlavu. Druhý uvnitř hlasitě výtezně zaryčí, ale jeho nadšení se změní ve zlobné zasyčení když Dextera trefí jen do ruky. Znovu máchne trubkou ale i tentokrát mine° Co si sakra zač? °zavrčí vztekle, i když to vlastně ví°

°Schody mi pod nohama vržou, což mě rozčiluje. Nesnáším lidské vynálezy které dělají zvuky aniž bych se tomu mohl vyhnout. Když jdu lesem, po trávě, listí a větvích, tak jdu tišeji než rys. Společník roztahuje svoje obrovská křídla kterými mě hladí po rukou, hlavu má někde u mého ucha kde cvaká zobanem a já cítím jeho nadšení z lovu a zároveň vztek. Sevři kliku, stisknu jí a otvírám dveře když mě výkřik u mého ucha upozorní na nebezpečí. Uskočím stranou a nastaví v obraně ruku. Něco těžkého mi dopadne na předloktí a já slyším jak se mi láme kost. Nebolí to. Když lovím tak mě nic nebolí, ani tohle. Uskočím dozadu a stanu tváří v tvář Narážeči+

°Schody mi pod nohama vržou, což mě rozčiluje. Nesnáším lidské vynálezy které dělají zvuky aniž bych se tomu mohl vyhnout. Když jdu lesem, po trávě, listí a větvích, tak jdu tišeji než rys. Společník roztahuje svoje obrovská křídla kterými mě hladí po rukou, hlavu má někde u mého ucha kde cvaká zobanem a já cítím jeho nadšení z lovu a zároveň vztek. Sevři kliku, stisknu jí a otvírám dveře když mě výkřik u mého ucha upozorní na nebezpečí. Uskočím stranou a nastaví v obraně ruku. Něco těžkého mi dopadne na předloktí a já slyším jak se mi láme kost. Nebolí to. Když lovím tak mě nic nebolí, ani tohle. Uskočím dozadu a stanu tváří v tvář Narážeči+

*nejspíš by byl ochotný mi odpovědět na všechny moje otázky, něco ho však vyruší. vytáhne injekční stříkačku a jí je okamžitě jasné, že dávka nějaké tekutiny, kterou do ní natahuje, je pro ni. zmítá se na křesle zatímco ji drží za vlasy tak pevně, že má pocit, že jí hlavu hodlá utrhnout. chce se jí začít křičet o pomoc, ale to už znovu padá do tmy*

°Nejasný pocit, nebo možná zvuk přiláká jeho pozornost. Strne a nechá to uvnitř aby propátralo okolí. Začne mu to našeptávat že se blíží nebezpečí° Budeš si muset zdřímnout maličká, ale neboj na zlatý hřeb večera tě zase vzbudím °S pouzdra které patřilo Dexterovi vytáhne inijekční stříkačku a uspávadlo. Natáhne do stříkačky uspávadlo a vpraví ho zmítající se Narcise do krku, tak jako předtím. Podrží jí přitom za vlasy tak hrubě že jí jich mnoho vyrve a udělá jí v hlavě krvavý šrám velikosti skoro dlaně°

°Stanu před starým domem, vzhlédnu a Společník vztekle zaryčí. Roztáhne křídla a bojovně jimi mávne. Zatlačuje mě zpět, někam hluboko do mysli, ale já se statečně bráním a držím volant pevně v rukou. Jen málo kdy se stane že mi kořist proklouzne mezi prsty a ještě méně že mě porazí a zaútočí na mém vlastním území. Vlastně to se stalo jen jednou a Rita je díky tomu mrtvá. Jenže tohle nebude můj případ, protože Společník toho muže tam nahoře není nic proti spojeným silám mého Společníka a mě. Je to hlupák co si pronajme opuštěným dům na vlastní jméno. vykročím nahoru za vrčení a vzteklého klapání Společníkova zubatého zobanu°

*muž stojící před ní něco říká, ale začne mu rozumět až po několika větách. když uvidí v jeho ruce nůž, znovu zalomcuje rukama v poutech, aby se osvobodila. opět marně* Co má tohle zmanemat? *zeptá se se strachem staženým hrdlem. rozhlíží se po místnosti a pomalu jí dochází, že je v pasti odkázaná na milost a nemilost tomu prazvláštně děsivému muži s obrovským nožem v ruce* Okamžitě mě pusťte *poručí mu neoblomně a snaží se rozpomenout, kde má svou hůlku. naposled ležela na kuchyňské lince vedle dřezu. s hrůzou si však uvědomí, že tam nejspíš i zůstala, protože v kapse ji necítí*