Dům rodiny Morganů

+Od Narcisi se mi dostane dosti vágního popisu. Už dávno vím že v očích žen jsou hadi dlouzí nejméně deset metrů, když vlastně měří sotva dvacet centimetrů. Krysi nabývají rozměrů labradorů či menších telat a z ještěrek se stávají děsivým dinosauři. Někdy si říkám že musí být vlastně ocela fascinující vidět svět kolem sebe očima obyčejného smrtelníka, kterému přijde hroziví a plný nástrah, přečemž netuší že si každé ráno dává kafe a koblihu se skutečným mostrem. Chytnu zdravou rukou hrdel košilí který po mě hodí a odložím ho na sedačku vedle sebe+ Zabijeme ho +pronesu klidně. Se zabíjením zvířat mám bohaté zkušenosti, jako malí jsem se tomu věnoval skoro každý týden. Zvednu se a trochu kulhavě se vydám k autu. Vždycky mám v kufru po ruce pouzdro z vhodně dlouhým nožem kterým se dá snodno protnout tepna vedoucí k ledvině a zároveň ho můžu vydávat za nutnou sebeobranou zbraň a lehce se v autě ztratí. Jistě, kdybych byl podezřelí z vraždy, bylo by to trochu nápadné, ale vzhledem k faktu že jsem jím nikdy nezabil člověka, tudíž na něm není lidská krev, byl by to neprůkazný důkaz. Kdybych ho snad někdy lidskou krví označil, tak už bych ho v autě nevozil. Vytáhnu nůž z pouzdra, stisknu jeho teplí umělohmotný jílec a krátce se pokochám leskeme jeho ostří které ve mě probouzí lovecké vášně+ Kde je? +zeptám se věcně z části ponořen do primitivní radosti z prajednoduchého zabití zvířete+

+To, že se k ní místo blížících se kroků donese jen jeho otázka ji zaskočí+ Nevím, na to jsem se ho neptala +Odsekne, naoko naštvaně+ Je dlouhý, tlustý, syčí a na hřbetě má pár zlatavých šupin +pokusí se mu popsat syčící potvoru, kterou stále slyší zpod postele, na které právě stojí. Lehkým krokem se snaží přejít z jedné strany matrace ke druhé, z postele přejde na noční stolek, přičemž z něj skopne stařičkou lampu a ta se na dřevěné rozvrzané podlaze roztříští na kusy. Had pod postelí zasyčí ještě hrozivěji+ Dexi, ten had začíná být pěkně naštvaný +zakřičí znovu a i s košilemi, které má stále v náručí seskočí z nočního stolku co nejdál dokáže a dvěmi dlouhými a rychlými skoky vyskočí z chatky a zabouchne za sebou vstupní dveře+ Opravdu díky, žes mi pomohl +sykne na něj trochu naštvaně, když ho vidí, jak se s nohama nahoře houpe na houpačce, a hodí mu do klína hromádku jeho košilí+ Co budeme dělat?

+Houpu se na houpačce, hlavu zakloněnou dozadu, takže vidím jen modré nebe zřídkavě znečištěné bílím mráčkem a kromě kvákotu žab a cvrkotu cikád mě nic a nikdo neruší z mého poklidného rozjímání a nic nedělání. Až mi ale k uším dolehne Narcisin křik. Nejdřím mu nevěnuji pozornost, ale když zakřičí znovu, pomalu otočím hlavu ke dveřím a zavolám na ni zpět+ Je jedovatý a nebo je to škrtič? +zeptá se dost hlasitě aby mě slyšela a s skutečným zájimem v hlase. Nedávno jsem uvažoval že bych mohl experimentovat s mým modus operandy a zkusil kořist zabíjet nějakým kreativnějším způsobem. Hadí jed by nemusl být špatný. Velké dávky jedu který člověka běžně nezabije jsou smrtelné a taková smrt je opravdu bolestivá. Ti co týrají děti by si to zasloužili+

+Je nadšená. Naprosto totálně a úplně nadšená. Té opojné euforii propadla ve chvíli, kdy jí Dex v autě zapnul bezpečnostní pás (ještě pořád zápasí se zapínáním) a ve zpětném zrdcátku jim za zatáčkou zmizely z dohledu děti mávající jim z předzahrádky u domu. Otevře skříň, aby tam mohla na ramínka rozvěšet Dexterovy košile, když tu na dně skříně zahlédne stočeného obrovitánského hada. Zarazí v půli pohybu a zkoprněle na něj zírá. Had vyrušen přímým světlem zvedne hlavu a začne vylézat ze skříně+ Dexi! +křikne pološeptem směrem k otevřeným venkovním dveřím, kterými před časem Dexter odešel. Pomalu před hadem couvá až dokud nenarazí na kraj postele. S pohledem upřeným na plížícího se hada se postaví na postel a znovu zakřičí+ Dextere! Je tady obrovský had! +had se doplazí pod postel, na které právě stojí a hrozivě tam syčí. +

+Objevil jsme kouzlo houpací sedačky před chatkou ve které žijeme. Když si ji člověk rozhoupe, zuje si boty a dá nohy nahoru, nebo je třeba jen zvedne, tak to vypadá jakoby se vznášel. Je to stejně opojné a příjemné jako nekonečné splývání s jezerem u kterého chatka stojí. Vlastně čemu se divím. Pamatuji že jsem jako malí kluk strávil hodiny a hodiny houpání na houpačce před naším domem, až jí Harry sundal, i přes Debořiny protesty, a už nikdy znovu nepostavil. Nechtěl ve mě podporovat moje psycho-sociopatické sklony k jejiž projevům patří i touha po stavu beztíže. Zvednu hlavu do oblak a upravím si šátek na zraněné ruce. Po víc jak měsíci od propuštění z nemocnice je to mnohem lepší. hojím se podle doktorů zázračně rychle a to včetně všech těch příšerných zlomeni. Dokonce jsem se zhojil tak rychle že jsme mohly z Narcisou vyrazit sem, přenechávajíc děti v Debořině zdánlivě neochotné péči. je to pár hodin co jsme dorazili a Narcise pořád něco vybaluje, dělá a je všeobecně až nechutně aktivní+